Mírně Rozhněvaný Muž Středního Věku Songtext / Lyric

Na tuhle píseň jsem se chystal dlouhé roky,

poctivě přemítal a těžce vážil slova,

pak všechno vyhodil a začal zase znova,

a jak čas ubíhal, tak přibývaly sloky

o dobách zápasů, žen s vlasy do pasu, výher i trapasů.



Jenomže život, mrcha, zavile se kření,

jedno jsi, hochu, zahnal, už tě druhé trápí,

tak, Stando, bouchni pěstí, jak to dělaj' chlapi,

i když si nemyslíš, že se tím něco změní,

jen srdce okřeje, člověk se zasměje a chvilku dobře je.






Sedávám v hospodě a slyším samé tlachy,

Daněk se odrodil, už nezpívá, co zpíval,

a vlastně žádnej z nich už není to, co býval,

desky maj' sice hezký, ale maj' z nich prachy,

a to se nesluší, duši to naruší a city vysuší.



A tak jdu na ryby a na vodu se dívám,

říkám si: proč by ses měl, hochu, pro to věšet,

co život rozcuchal, člověk neučeše,

po svém jsem vyrůstal a po svém taky zpívám

o cestách do mládí, kouzelném kapradí, o tom, že nevadí.



Tak jsem si řekl: synku, nač to v sobě tlumíš,

vždyť nejde o blbinku, jde o tvoji duši,

tak zpívej, ať to slyší každý, kdo má uši,

řvi jako o život a nejlíp, jak to umíš,

nehledej symboly, jdi třeba o holi, a snad to přebolí,

nehledej symboly, jdi třeba o holi, a už to nebolí ...